Korutany - Čtvrtý den

V pátek jsme chtěli jen lehčí program. Mně se naplno rozjela rýma a nebylo mi moc dobře, a i na Kubovi bylo vidět, že ho naše dovolená trochu zmáhá. Vybrali jsme proto výlet ke dvěma soutěskám – Raggaschlucht a Groppensteinschlucht.

Nejprve jsme dorazili na parkoviště u soutěsky Raggaschlucht. Stála tam jen dvě auta – naše a druhé patřící páru z Česka. K soutěsce se jde kousek do mírného kopce po asfaltce, než dojdete k pokladně. Se slevovou kartou byl vstup opět zdarma. Pán u vstupu nás upozornil, že pro Štěpánku musíme mít nosítko, nebo si můžeme zdarma půjčit krosnu, protože cesta může být místy kluzká a pro malé děti nebezpečná. Naštěstí jsme nosítko vozili v autě, i když jsme ho zatím nepoužili. Kuba pro něj zaběhl a já si mezitím vymyslela pohádku, aby nám čekání rychleji uteklo. Byla o řezbáři, který zapomněl dělat svou práci s radostí – a jeho výrobky pak nikdo nechtěl, protože ztratily "duši".

Soutěskou se jde víceméně celou dobu po dřevěných lávkách a schodech a je opravdu nádherná. Na několika místech mě napadlo, že by ke krosnám pro děti měli dávat i přilbu, protože bych Štěpánce v užších místech snadno odřela hlavu. Naštěstí byla cesta suchá a neklouzala, takže jsme nosítko nemuseli ani použít. Potok pod námi neuvěřitelně hučel – trochu jsem se bála, že se Štěpánka lekne, protože nemá ráda hlasité zvuky. Ale neupozorňovala jsem ji na to a ona spokojeně ťapkala, vypadala, že se jí úzký průchod mezi skalami líbí. Voda byla průzračně čistá a její barva napovídala, že bude ledově studená. V soutěsce byl příjemný chládek, takže jsme si hned na začátku oblékli všechno teplé oblečení, co jsme měli s sebou.

Soutěska je jednosměrná – po jejím projití nás čekala cesta dolů lesem. Aby to Štěpánce lépe utíkalo, vymyslela jsem další pohádku, tentokrát o věčně nespokojené jedli (inspirovanou jednou pohádkou, kterou jsem kdysi slyšela na Spotify). Dole u pokladny jsme si dali přestávku, Štěpánka si hrála v malém potůčku a my si užívali klid. Na cestu k autu jsem musela "vypotit" ještě jednu pohádku – o holčičce, která se ztratila v lese, kde žili zlí skřeti, ale i jeden hodný skřítek. Možná bych si ty pohádky měla začít někam zapisovat.

Pak jsme popojeli kousek dál k druhé soutěsce. Venku už začínalo být pořádné vedro, takže jsme se těšili do stínu lesa u vody, kde byl i v parných dnech příjemný chládek. Na první soutěsce jsme byli jedni z prvních – oproti Rakušanům jsme byli evidentně ranní ptáčata, tedy hlavně Štěpánka. Já si po ránu připadala spíš jako vypelichaný starý holub. Díky tomu jsme měli soutěsku víceméně sami pro sebe.

V soutěsce Groppensteinschlucht už bylo lidí víc, ale rozhodně žádné davy. Když Štěpánku předešly dvě cizí děti, pořádně se namíchla, probudil se v ní soutěživý duch (po kom ho asi má?) a nasadila tempo, kterému jsme místy sotva stačili. Trochu jsem se bála při přelézání kamenů a kořenů, ale pomoc si nenechala a hrdě šmarovala. Tempo si držela skoro celou cestu, jen na sluníčku, které se opíralo o skálu, kolem které jsme šli, trochu zpomalila. Poprvé v životě jsem viděla, že se naše princezna zpotila – tak moc se snažila, aby ji už nikdo nepředběhl.

Cestou dolů po asfaltu ji Kuba vzal "na koně", protože toho na ni už bylo opravdu hodně. Bylo nám jasné, že kdybychom ji nutili jít dolů po asfaltu, bylo by to velké trápení pro všechny zúčastněné. Konec konců, ani nás to nijak zvlášť nebavilo, a na další pohádku jsem už neměla kapacitu.

Obě soutěsky byly opravdu krásné, a přitom každá úplně jiná. Kdybych měla doporučit jen jednu, dlouho bych váhala. Obě jsou více méně celou cestu lehce do kopce. První byla zajímavá hlavně úzkým průchodem mezi skalami, který byl více méně po dřevěném chodníčku. Druhá měla nádherné výhledy na vodopády a cesta vedla chvíli lesem, chvíli po dřevěných chodníčcích.

Štěpánka si dala svůj klasický odpolední šlofík a pak už chtěla rychle k jezeru – přece jsme tam včera nebyli, a to musela dohnat. Nechtěla se ani najíst, jen "honem, honem" k vodě. Vzali jsme jí tedy těstoviny do krabičky a vyrazili. Je neuvěřitelné, jak rychle si děti dobíjejí baterky – na odrážedle nám ujížděla a my jí sotva stačili.

Odkaz na soutěsku Raggaschlucht:

https://raggaschlucht.info/

Odkaz na soutěsku Groppensteinschlucht:

https://www.groppensteinschlucht.at/