Rakousko

Poslední den před odjezdem jsem zase nechala program na Kubovi. Chtěl nás vytáhnout na Hintertux. Vyprávěl, že tu před lety byl se známými a že je to tam nádherné. Nechala jsem mu tedy plnou důvěru.

Na další den se Kuba opravdu moc těšil. Od rána mu v očích poskakovaly malé jiskřičky. Čekal nás výlet lanovkou, která vedla hned od penzionu, a následný výstup na horu Gerlosstein (2 166 m). Kdysi o ní mluvil jako o svém nejoblíbenějším kopci a teď si na něj po letech mohl znovu vyjít a ukázat nám ho.

Ráno jsme se sbalili, rozloučili se s panem domácím a s Werichem v uších vyrazili vstříc novému dobrodružství.

Pátek byl posledním dnem v Zell am See. Protože se nám ještě vůbec nechtělo domů a náš penzion byl od soboty už plně obsazený, rozhodli jsme se dovolenou prodloužit a v sobotu ráno se přesunout do penzionu Gemshorn u Zell am Ziller, kde Kuba zhruba před jedenácti lety pracoval.

Následující den svítilo krásně sluníčko a tak jsme pro změnu zase vyrazili do hor. Tentokrát jsme si vybrali Leogang, kde jsme lanovkou vyjeli nahoru na kopec. Tohle místo je velmi oblíbené mezi cyklisty, protože se tu nachází velké množství různých singletracků.

Ve středu bylo počasí zase všelijaké. Na kopcích seděly mraky a mračily se na nás dolů do údolí. Udělali jsme rodinnou poradu a rozhodli se pro den plný vody v soutěskách. Měla jsem vytipované tři, na které nám platila slevová karta Salzburgerland Card. Takže jsme se nasnídali, sbalili a vyrazili.

V úterý jsme se rozhodli, že uděláme vysloveně dětský den a pojedeme do Wildpark und Kinderland Ferleiten. Předpokládali jsme, že to nebude výlet na celý den a že si po cestě zpět na penzion uděláme ještě zastávku v soutěsce Kitzlochklamm nebo Sigmund-Thun-Klamm. To jsme se ale pěkně přepočítali. Ale pěkně postupně.

V pondělí jsme se rozhodli vyrazit do Almenwelt Lofer, vyjet nahoru lanovkou a projít se po hřebeni. Na vrchol vedou dvě lanovky a s Salzburgerland Card jsme měli obě zdarma. Až zpětně jsem zjistila, že je možné si vyzvednout nebo vytisknout kartičku, na kterou se sbírají razítka z různých míst na kopci (dětské hřiště, vodní nádrž, rozhledna,...

Ráno jsme na naše poměry vstávali poměrně pozdě. Dali jsme si snídani a protože předpověď počasí hlásila možné přeháňky, vyrazili jsme ke Krimmelským vodopádům, které jsou největší v Rakousku. Přece jen u vodopádů nám trochu deště navíc vadit nebude. Aspoň to pořádně poteče.

Letos jsem si plánovala dovolenou v Černé Hoře. Chtěla jsem přejít národní park Durmitor a na chvíli zaskočit k moři. Prostě udělat dovolenou o něco víc horskou a divokou. Jenže v téhle oblasti jsou poměrně vysoké hory, často plné suťovišť, a i když mě lákalo poznat novou zemi a vyrazit na několikadenní přechod s batohem, nakonec jsem se ještě...