Poslední den před odjezdem jsem zase nechala program na Kubovi. Chtěl nás vytáhnout na Hintertux. Vyprávěl, že tu před lety byl se známými a že je to tam nádherné. Nechala jsem mu tedy plnou důvěru.

Na další den se Kuba opravdu moc těšil. Od rána mu v očích poskakovaly malé jiskřičky. Čekal nás výlet lanovkou, která vedla hned od penzionu, a následný výstup na horu Gerlosstein (2 166 m). Kdysi o ní mluvil jako o svém nejoblíbenějším kopci a teď si na něj po letech mohl znovu vyjít a ukázat nám ho.

Ráno jsme se sbalili, rozloučili se s panem domácím a s Werichem v uších vyrazili vstříc novému dobrodružství.

Pátek byl posledním dnem v Zell am See. Protože se nám ještě vůbec nechtělo domů a náš penzion byl od soboty už plně obsazený, rozhodli jsme se dovolenou prodloužit a v sobotu ráno se přesunout do penzionu Gemshorn u Zell am Ziller, kde Kuba zhruba před jedenácti lety pracoval.

Následující den svítilo krásně sluníčko a tak jsme pro změnu zase vyrazili do hor. Tentokrát jsme si vybrali Leogang, kde jsme lanovkou vyjeli nahoru na kopec. Tohle místo je velmi oblíbené mezi cyklisty, protože se tu nachází velké množství různých singletracků.

Ve středu bylo počasí zase všelijaké. Na kopcích seděly mraky a mračily se na nás dolů do údolí. Udělali jsme rodinnou poradu a rozhodli se pro den plný vody v soutěskách. Měla jsem vytipované tři, na které nám platila slevová karta Salzburgerland Card. Takže jsme se nasnídali, sbalili a vyrazili.

V úterý jsme se rozhodli, že uděláme vysloveně dětský den a pojedeme do Wildpark und Kinderland Ferleiten. Předpokládali jsme, že to nebude výlet na celý den a že si po cestě zpět na penzion uděláme ještě zastávku v soutěsce Kitzlochklamm nebo Sigmund-Thun-Klamm. To jsme se ale pěkně přepočítali. Ale pěkně postupně.

V pondělí jsme se rozhodli vyrazit do Almenwelt Lofer, vyjet nahoru lanovkou a projít se po hřebeni. Na vrchol vedou dvě lanovky a s Salzburgerland Card jsme měli obě zdarma. Až zpětně jsem zjistila, že je možné si vyzvednout nebo vytisknout kartičku, na kterou se sbírají razítka z různých míst na kopci (dětské hřiště, vodní nádrž, rozhledna,...

Ráno jsme na naše poměry vstávali poměrně pozdě. Dali jsme si snídani a protože předpověď počasí hlásila možné přeháňky, vyrazili jsme ke Krimmelským vodopádům, které jsou největší v Rakousku. Přece jen u vodopádů nám trochu deště navíc vadit nebude. Aspoň to pořádně poteče.

Letos jsem si plánovala dovolenou v Černé Hoře. Chtěla jsem přejít národní park Durmitor a na chvíli zaskočit k moři. Prostě udělat dovolenou o něco víc horskou a divokou. Jenže v téhle oblasti jsou poměrně vysoké hory, často plné suťovišť, a i když mě lákalo poznat novou zemi a vyrazit na několikadenní přechod s batohem, nakonec jsem se ještě...

Od té doby, co jsem se vrátila do práce, jsem si pořádně nebyla schopná najít čas na to, abych někam vyrazila sama se Štěpánkou, jak jsme byly zvyklé, když jsem byla na mateřské. Vedlejším nežádoucím efektem výpadku našeho pravidelného výletování byl vznik naprosto iracionálního strachu, který nebyl založený na žádném reálném podkladu. Takový ten...

Konečně přišla ta dlouho očekávaná chvíle, kdy jsem si mohla odškrtnout jednu z položek na svém bucket listu, a to trek Alta Via 1 v Dolomitech. Štěpánce jsme vymysleli prázdniny u babičky na které se moc těšila. Odjezd jsme naplánovali na pátek odpoledne s tím, že jsme dojeli zhruba do půlky cesty, přespali v autě a druhý den dorazili až...

Ráno jsem se vzbudila plná energie a těšila se na další den. Ucpaný nos mi trochu povolil a navíc jsem spala skoro devět hodin. Střídavě jsem k odchodu tlačila a popoháněla zbývající dva členy naší výpravy, kteří měli tempo unaveného lenochoda. Čekal nás výšlap ke známému oblouku Granattor – konečně jsme šli do hor!

Ráno jsem se probudila dost pomačkaná. I když jsem se snažila jít spát co nejdřív, abych se pořádně vyspala, necítila jsem se úplně fit. Ucpaný nos mě v noci pravidelně budil, a když ne on, tak mě Štěpánka buď kopala z postele, nebo se ke mně přitulila tak blízko, že mi funěla přímo do obličeje. Nebudeme si nic nalhávat –...

V pátek jsme chtěli jen lehčí program. Mně se naplno rozjela rýma a nebylo mi moc dobře, a i na Kubovi bylo vidět, že ho naše dovolená trochu zmáhá. Vybrali jsme proto výlet ke dvěma soutěskám – Raggaschlucht a Groppensteinschlucht.

Další den jsem nechala program na Kubovi, a ten rozhodl, že naplno využijeme Korutanskou kartu. Plán byl jasný: dvě lanovky na kopec Gerlitzen (1909 m), pak návštěva Affenberg Landskron – největšího výběhu s makaky v Rakousku – a nakonec hrad Burg Landskron s arénou dravců.

Štěpánce každý večer čtu nějakou pohádku, a kdysi jsem z knihovny donesla Heidi, děvčátko z hor. Štěpánka knížku ani neotevřela a hned zahlásila, že ji nechce číst. Trochu mě to tehdy mrzelo, protože mi Heidi přišla jako krásný příběh.