Gerlos

Ráno jsme se sbalili, rozloučili se s panem domácím a s Werichem v uších vyrazili vstříc novému dobrodružství.

Plán na dnešní den jsem nechala víceméně na Kubovi. Bylo na něm vidět, jak moc se těší, že nám ukáže místa, která měl kdysi tolik rád.

Vyjeli jsme k jezeru Finkausee, které leží kousek nad přehradou Durlaßboden. Odtud jsme se vydali proti proudu potoka. Cestou jsme míjeli několik vyhlídek na divokou vodu valící se z hor.

Štěpánka byla dnes nějaká unavená a protestovala skoro proti každému kroku. Kousek od potoka jsme našli příjemný stín a udělali si svačinovou pauzu. Ukázalo se, že největší problém byl v tom, že se ráno málo nasnídala a jednoduše jí došla energie.

Potom co sebe dostala krajíc chleba a vejce natvrdo, které nám zbylo v lednici, byla jako vyměněná. Vajíčko zbylo v ledničce jako poslední nesnězené. Bylo mi líto vajíčko vyhodit, a tak putovalo do batohu. Kuba se sice na vajíčko natvrdo na horském výletě tvářil všelijak, ale nakonec zmizelo jako první a odvedlo službu hodnou vyznamenání.

Pokračovali jsme dál vzhůru po pěšince. Já jsem cestou vyprávěla detektivní příběh o zvířátkách a zmizelém medu a Štěpánka šlapala jako hodinky.

Cesta vedla stále výš a výš. Dalo by se dojít až k horské chatě Zittauer Hütte ve výšce 2 328 metrů, ale to dnes rozhodně nebyl náš plán. Co mě na té chatě podle fotografií opravdu pobavilo, bylo pískoviště a houpačky. Přitom k ní nevede žádná lanovka, takže bych neřekla, že jde o typické místo pro rodinné výlety. Ale kdo ví. Třeba příště dojdeme až nahoru.

Zastavili jsme se u obrovského balvanu, odkud byl nádherný výhled. Chvíli jsme se jen kochali okolními horami a pak se vydali zpátky dolů.

Štěpánka byla trochu zklamaná, že cesta pokračuje dál do hor a my se otáčíme. Hory před námi vypadaly nádherně a chtěla jít ještě dál. Museli jsme jí ale vysvětlit, že už bychom to časově nestihli.

Dole u jezera jsme si ještě chvíli hráli u vody. Byla tak ledová, že jsme v ní vydrželi stát sotva pár sekund.

Další zastávkou před příjezdem na penzion byla vesnička Gerlos, kde mělo být velké dětské hřiště.

Trochu jsme bojovali s parkováním, protože přímo u hřiště se něco opravovalo a všude kolem byla parkoviště vyhrazená jen pro zákazníky. Nakonec jsme našli místo u hřbitova a udělali si asi kilometr dlouhou procházku podél vody.

Cestou jsme narazili na několik domečků na stromech, které zjevně patřily k nějaké hře. Snažila jsem se stáhnout aplikaci, ke které hra patřila, ale nějak se mi to nepodařilo zprovoznit.

Samotné hřiště bylo opravdu velké a krásné. Byly tu čtyři různé kuličkodráhy, nízký lanový park, trampolíny i spousta prolézaček. Součástí areálu je i klasický lanový park, ten ale ještě nebyl otevřený.

Po vyřádění na hřišti jsme se pomalu vydali zpátky k autu. Ještě rychlý nákup svačiny na zítřejší výlet a hurá na penzion.

Byla jsem zvědavá hlavně na pokoj, protože po minimalistickém pokojíčku na předchozím ubytování Kuba mluvil o pokoji dvakrát tak velkém.

Vtipálek.

Když jsem otevřela dveře pokoje, v hlavě mi okamžitě naskočila hláška z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny: "Já ti rozumím. To je ten pokojík, ze kterýho mě bude přecházet zrak."

Pokoj byl sice zase hodně maličký, ale tentokrát k němu patřila prostorná koupelna, a to se cení. A na rozdíl od filmového pokojíku tu bylo krásně čisto a útulno.

Na penzionu bylo standardně možné vybrat si každý den ze dvou večeří, kromě prvního dne. Slečna na recepci měla evidentně s dětmi bohaté zkušenosti a sama nám nabídla, že Štěpánce přinesou segedínský guláš zvlášť a knedlíky zvlášť, což jsem opravdu ocenila.

O tom, že tu výborně vaří, jsme se přesvědčili hned první večer. Štěpánka, která normálně zelí nejí, si na segedínu spokojeně pochutnala.

Pro nás byla večeře složená ze salátu, polévky, hlavního chodu a dezertu skoro sportovní výkon. Jen tak tak se nám podařilo všechno sníst. Bylo to totiž neskutečně dobré a bylo nám líto nechat na talíři jediný kousek.

Večer, když už Štěpánka s Kubou spokojeně spali, rozhodla jsem se projít k malému hřišti kousek nad penzionem. Byl odtud krásný výhled na celé údolí a byl to moc příjemný způsob, jak zakončit další povedený den.