Krimmelské vodopády a Krimml Worlds of Water

Ráno jsme na naše poměry vstávali poměrně pozdě. Dali jsme si snídani a protože předpověď počasí hlásila možné přeháňky, vyrazili jsme ke Krimmelským vodopádům, které jsou největší v Rakousku. Přece jen u vodopádů nám trochu deště navíc vadit nebude. Aspoň to pořádně poteče.

V plánu bylo, že se po cestě stavíme v některém infocentru, kde si koupíme SalzburgerLand Card, se kterou jsme měli hned několik plánovaných výletů zdarma. Jenže byla neděle, a tak bylo všechno zavřené. Naštěstí jde karta koupit i online a během pár minut po zaplacení jsem měla QR kódy v e-mailu.

Zaparkovali jsme v malém městečku nedaleko vodopádů a vydali se na krátkou procházku ke vstupu. Cestou kolem pokladen jsme míjeli spoustu stánků s různými cetkami… tedy chci říct s dárkovými předměty. Štěpánka si na nich mohla oči nechat a my jsme jí připomněli naše pravidlo, že si z dovolené může odvézt jen jeden takový nesmysl. A navíc byl teprve první den.

Kousek za vstupem se cesta rozdvojila. Nejdříve jsme se šli podívat ke spodnímu vodopádu, kde nás pořádně zchladila vodní tříšť z padající masy vody. Štěpánce se moc nezamlouval rachot, který padající voda dělala, a tak se tu nechtěla moc zdržovat.

Potom jsme už pomalu začali stoupat lesní cestičkou podél vodopádu. Cesta měla příjemný sklon a bylo tu hned několik vyhlídkových plošin, odkud bylo možné pozorovat vodopády z bezprostřední blízkosti. Byla jsem ohromená obrovským množstvím křišťálově čisté vody, které tudy každou vteřinu protéká. Už podle její barvy bylo jasné, že bude šíleně ledová.

I když byla neděle, nebyly u vodopádů žádné velké zástupy lidí. I tohle je jeden z důvodů, proč rádi jezdíme na dovolenou v druhé polovině června. Je už krásně teplo, ale zároveň ještě nezačala hlavní sezóna, takže je všude jen zlomek lidí oproti prázdninám. Zhruba ve dvou třetinách trasy jsme si udělali krátkou zastávku, kterou Štěpánka využila ke stavění kamenných mužíků.

Zbývající třetina až k hornímu vodopádu už vedla výrazně prudším stoupáním, ale s vidinou dobroty nahoře jsme to zvládli bez větších problémů. Štěpánka se statečně snažila držet tempo s rodinkou, která s sebou měla dvě výrazně starší děti. Nahoře u altánku opravdu přišla zasloužená odměna pro Štěpánku v podobě ovocných hadů.

Zpátky se dá jít buď po druhé straně vodopádu, kde cesta vede dál od něj lesní pěšinou a nabízí méně výhledů, nebo stejnou cestou. My jsme zvolili stejnou cestu zpět, ale na vyhlídkách už jsme se nezastavovali. Štěpánka totiž nahodila turbopohon a spěchala dolů. Smáli jsme se, že do kopce měla tempo průměrného důchodce, ale z kopce jim dávala pořádně na frak. Až dole nám přiznala, že tak chvátala proto, že se nemohla dočkat své vysněné "sněhové koule". Takového toho klasického těžítka, ve kterém po zatřesení začne padat sníh. Mám takové tušení, že po něm tolik toužila hlavně proto, že právě čteme ságu Sestry ze sněhového království, ve které se jedno takové kouzelné těžítko objeví.

Celá trasa od pokladny až k hornímu vodopádu měří přibližně 6 km a nastoupáte při ní něco málo přes 400 výškových metrů.

Potom jsme se šli podívat do Vodního světa, který se nachází pod vodopády. Upřímně jsem od něj neměla velká očekávání, ale protože jsme měli čas a vstup byl se SalzburgerLand Card zdarma, rozhodli jsme se to zkusit. A musím říct, že právě Vodní svět se stal jedním z největších překvapení celého dne. Z vodního hřiště jsme byli nadšení úplně všichni. Z hlášeného deště nakonec nic nebylo a naopak bylo krásně teplo, takže nám vůbec nevadilo, že jsme se trochu namočili. Rozhodně si sem ale vezměte i suché oblečení na převlečení.

Bylo tu vodní kolo, které při šlapání stříkalo vodu, chodníček s dlaždicemi, ze kterých po došlapu vystřikovala voda, vodní kuličkodráha končící v jezírku, vodní stolní fotbálek i spousta dalších atrakcí. Nechyběl ani panáček ve velkém jezírku, kterého bylo možné rozpohybovat proudem vody po zmáčknutí tlačítka. Dokonce jsme tu zahlédli i malou užovku, která se evidentně zabydlela mezi kameny u oploceného jezírka. Štěpánka byla z celého hřiště tak unešená, že jsme ji odtud dostávali zpátky do auta jen velmi těžko. 

Na penzionu jsem uvařila vydatnou večeři a zbytek dne jsme strávili hraním deskových her na balkoně. Po celém dni na nohách už jsme stejně neměli energii na nic jiného. 

Odkaz na web: https://www.krimmler-wasserwelten.at/en