Soutěska Sigmund-Thun-Klamm
Pátek byl posledním dnem v Zell am See. Protože se nám ještě vůbec nechtělo domů a náš penzion byl od soboty už plně obsazený, rozhodli jsme se dovolenou prodloužit a v sobotu ráno se přesunout do penzionu Gemshorn u Zell am Ziller, kde Kuba zhruba před jedenácti lety pracoval.
Přemýšleli jsme, jaký program na poslední den vymyslet. Nejraději bychom vyrazili někam do hor, ale zároveň jsme věděli, že se Štěpánka ještě pořádně nevyřádila v jezeře. A bez toho jsme prostě odjet nemohli.
Rozhodli jsme se tedy, že dopoledne vyrazíme na poslední ze tří soutěsek, které jsem měla vytipované, a potom se přesuneme k vodě.
Soutěska Sigmund-Thun-Klamm patří k těm kratším, ale byla opravdu nádherná. Lidí tu bylo poměrně dost, ale tím, že vede jen jedním směrem, se to dalo zvládnout úplně bez problémů.
Na konci soutěsky vás čeká hráz a za ní příjemná procházka kolem jezera. V malém bufetu jsme si dali výbornou kávu a Štěpánka štrúdl. U bufetu bylo i malé hřiště, ale to Štěpánku moc nezaujalo. Samotná procházka kolem jezera je nenáročná a moc hezká. Potom jsme lesem seběhli zpátky dolů k parkovišti.
Rychle nakoupit něco na pozdní oběd a hurá k vodě.
Kousek od našeho ubytování jsme našli hezkou pláž Strandbad Maishofen, kde bylo kromě vody i pískoviště, a Štěpánka byla naprosto šťastná.
Snažila jsem se ji přimět, aby aspoň trochu začala trénovat plavání, protože toužila doplavat až k plovoucímu molu dál od břehu, kde lidé seděli a máchali si nohy ve vodě. Bohužel to pro nás bylo nereálné. U mola už byla hloubka, kde jsem nedosáhla, a opravdu jsem neměla šanci doplavat tam i se Štěpánkou, která zatím svůj plavecký styl ještě úplně neobjevila.
Další rest, který jsme ten den chtěli dohnat, byla slíbená kopečková zmrzlina v restauraci vedle kempu. Přes týden jsme buď u jezera vůbec nebyli, nebo měla restaurace zavřeno, takže tentokrát jsme se tam konečně zastavili.
Štěpánka si vyprosila dva kopečky zmrzliny a já jsem také neodolala. Musím říct, že i když byla docela drahá, chuťově byla opravdu výborná.
K večeru jsme se ještě rozhodli vzít kolo a projít se do města. Štěpánka nejdřív šlapala jen tak zlehka, ale postupně začala přidávat, až jsme se za ní s Kubou museli pěkně proběhnout.
Doběhli jsme až ke krásnému hřišti ve tvaru lodi, kde se mládě mohlo dosyta vyřádit, a pak už jsme se během vrátili zpátky na ubytování.
V okolí Zell am See je ještě spoustu míst, která bychom rádi navštívit, ale tentokrát na ně už nezbyl čas.