Wildpark und Kinderland Ferleiten

V úterý jsme se rozhodli, že uděláme vysloveně dětský den a pojedeme do Wildpark und Kinderland Ferleiten. Předpokládali jsme, že to nebude výlet na celý den a že si po cestě zpět na penzion uděláme ještě zastávku v soutěsce Kitzlochklamm nebo Sigmund-Thun-Klamm. To jsme se ale pěkně přepočítali. Ale pěkně postupně.

Wildpark je položený na nádherném místě, kde je obklopené obrovskými zasněženými horami a vysokým vodopád. Upřímně mě trochu víc než samotný wildpark lákalo projít se právě k tomu vodopádu nahoru na kopec, který byl naproti parkovišti, ale řekla jsem si, že toho si ještě užiju dost, až bude Štěpánka větší.

Pro milovníky panoramatických silnic hned za wildparkem začíná známá Großglockner-Hochalpenstraße, jejíž vjezd by měl být také zahrnutý v SalzburgerLand Card.

Co se týká samotného parku, neměla jsem žádná velká očekávání. Počítala jsem, že se podíváme na nějaké daňky, prasata, ovce a tím to skončí. Opak byl ale pravdou.

Jako první příjemné překvapení jsme zjistili, že si za dvě eura můžeme koupit krmení pro zvířátka. Krmit se mohou jen některá a u každého výběhu je informace, jestli je to povolené.

Nejdřív jsme prošli kolem velké ohrady s daňky, které jsme zakoupeným krmením mohli nakrmit. Dál jsme pokračovali kolem bizonů, u kterých jsme si vzpomněli, že je Štěpánka jako malá strašně chtěla vidět a říkala jim "bišóni". Dnes vlastně nevím, kde se tahle její posedlost "bišóny" vzala.

Následovala prasata a kozy (ke kterým se mohlo jít do výběhu a kartáčovat je připravenými kartáči), ale pro nás byli ještě zajímavější mývalové. Trasa se tady rozdělovala na dvě části – červenou a zelenou. My jsme nejdřív vyrazili po zelené, která nás zavedla do výběhu mezi laně a jeleny. Jeden velmi zvědavý jelen k nám přišel skoro na dosah ruky. S velkým respektem k jeho velikému paroží jsme ho chvíli zblízka pozorovali. Později jsme pochopili, že se odpojil od stáda a neměl zájem ani tak o návštěvníky, ale že se snažil najít cestu z výběhu ven.

V této části byli také oslíci, kamzíci, kozorozi a spousta dalších zvířat.

Červená trasa vedla více do kopce a zavedla nás k výběhům medvědů, vlků a rysů. Bylo poledne a velké šelmy evidentně držely siestu. Jen jeden vlk se pomalu procházel sem a tam. Se Štěpánkou jsme se smály, že už je starý a zapomnětlivý a chodí tam a zpátky, protože přemýšlí, co vlastně chtěl udělat.

Potom už následovala druhá část areálu – Kinderland. Trochu mi to připomínalo naši pouť, jen bez stánků a hlasité hudby. Většina atrakcí byla v ceně vstupenky, takže si Štěpánka mohla dosyta užít skákací hrad, lodičky na vodě, trampolíny i různé kolotoče.

Jednu atrakci určenou spíš pro větší děti jsme si museli vyzkoušet i s Kubou. Byla to loď zavěšená na laně, která vás vytáhla vysoko do vzduchu, pustila dolů, krátce jste se proletěli vzduchem a přistáli do vody, odkud vás lano zase vytáhlo zpět.

Jediné, co mi tu trochu chybělo, byl nějaký stánek nebo kavárna, kde bych si mohla dát kávu. Byl tu sice automat, ale představa kávy z automatu mě moc nelákala. Myslím si ale, že během hlavní sezóny tu nějaký bufet funguje, jen jsme přijeli ještě příliš brzy.

Štěpánka si šla naposledy zajezdit na jednu atrakci před odjezdem a Kuba jen rychle vyběhl nahoru podívat se, jestli už náhodou nejsou šelmy vzhůru. Za chvíli mi už psal, ať honem běžíme za ním.

Rysové byli opravdu vzhůru. Dokonce hned tři a jeden z nich se procházel těsně u plotu. Dělilo nás sotva pár kroků a poprvé jsem měla možnost pozorovat rysa z takové blízkosti. Navíc bylo slyšet jeho tiché vrnění.

Stejně zajímavá byla i dvojice medvědů, kteří se zrovna cpali jablky. Poprvé v životě jsem viděla medvěda, jak si jablko napíchl na dráp skoro jako na vidličku a pak ho s naprostým klidem snědl. Byli jsme z toho opravdu unešení.

Když jsme odjížděli, trochu nás vylekalo, kolik je hodin. Opravdu to nebyl půldenní výlet, jak jsme původně plánovali, takže ani jednu soutěsku jsme už nestihli. Domů jsme ale odjížděli spokojení.