Soutěsky Liechtensteinklamm a Kitzlochklamm

Ve středu bylo počasí zase všelijaké. Na kopcích seděly mraky a mračily se na nás dolů do údolí. Udělali jsme rodinnou poradu a rozhodli se pro den plný vody v soutěskách. Měla jsem vytipované tři, na které nám platila slevová karta Salzburgerland Card. Takže jsme se nasnídali, sbalili a vyrazili.

Jako první jsme zamířili k nejznámější z nich – Liechtensteinklamm. Je to všeobecně jedna z nejznámějších soutěsek v Rakousku, a tak jsem od ní možná měla až přehnaně velká očekávání.

Pravda je taková, že soutěska patří spíš k těm kratším a i v červnu, kdy bývají jiná místa poloprázdná, tu bylo opravdu hodně lidí. Množství lidí navíc umocňovalo i to, že soutěska není jednosměrná. Dojdete na její konec, kde vás čeká pár laviček a výhled na vodopád, otočíte se a stejnou cestou se vracíte zpátky. Na odpočinkovém místě mě ale docela rozčilovalo, že tu lidé stáli u popelníku a kouřili. Opravdu nevím, jestli je potřeba instalovat popelníky na takové místo.

Jako největší lákadlo soutěsky se uvádí točité schodiště, které je na většině fotografií. Mně ale podle fotek vždycky připadalo mnohem delší a zajímavější, než ve skutečnosti je.

Přes velké množství lidí jsme soutěsku prošli poměrně rychle a nijak silný zážitek jsme si z ní neodnesli. Prostě tu nebyl prostor jen tak se zastavit a pozorovat divokou vodu, jak se žene úzkou skalní průrvou, a jen stát a žasnout nad silou toho živlu. Navíc jsme už několik rakouských soutěsek prošli, takže jsme možná byli k Liechtensteinklamm o něco kritičtější, než by si zasloužila.

U východu si Štěpánka spokojeně pohrála na malém dětském hřišti a my jsme vyrazili k druhé soutěsce toho dne – Kitzlochklamm.

Ta není tak známá, a tak jsme doufali, že tu bude větší klid. Na parkovišti stálo opravdu jen pár aut. Se slevovou kartou jsme měli opět vstup zdarma.

Vydali jsme se po dřevěném chodníčku podél řeky. Tentokrát voda nebyla tak křišťálově čistá, jak jsme byli z Rakouska zvyklí. Usoudili jsme, že to nejspíš způsobila bouřka někde v horách nebo sesuv půdy, protože i řeka Salza, kolem které jsme ráno projížděli, byla předtím krásně čistá a teď už byla zakalená. Navíc se všude kolem honily tmavé mraky a v dálce byly vidět lokální přeháňky.

Soutěska byla o něco delší než Liechtensteinklamm a i tady bylo hned několik krásných míst, odkud bylo vidět, jak obrovské množství vody naráží do skal a řítí se dolů do údolí. Cestou jsme narazili i na několik míst připomínajících těžbu zlata, která tu kdysi probíhala.

Kromě samotné soutěsky je tady možné vyzkoušet i ferratu, tu jsme ale nezkoušeli.

Na konci soutěsky jsme si udělali krátkou pauzu a zpátky se vydali lesní cestou, která nás dovedla až na parkoviště.

Při scházení nás zastihl prudký déšť, který se celý den honil po okolí. Naštěstí šlo jen o krátkou přeháňku, takže po pozdním obědě na penzionu jsme ještě mohli vyrazit alespoň na chvíli k jezeru. Štěpánka se totiž tvářila trochu smutně, že jsme tam předchozí dny nebyli.

Upřímně nás jezero moc nelákalo. Na koupání nám přišlo docela studené a vodních radovánek jsme si zatím užívali dost i bez něj.