Štěpánce každý večer čtu nějakou pohádku, a kdysi jsem z knihovny donesla Heidi, děvčátko z hor. Štěpánka knížku ani neotevřela a hned zahlásila, že ji nechce číst. Trochu mě to tehdy mrzelo, protože mi Heidi přišla jako krásný příběh.

Letos jsme se rozhodli vyměnit přechod hor za trochu jiný typ dovolené. Aktivní jsme zůstali, jak je naším dobrým zvykem, ale zvolili jsme ubytování v penzionu a každý den podnikali výlety po okolí. Štěpánka už je dost velká, občas ujde opravdu hodně, ale jsou dny, kdy se jí prostě nechce. Zhodnotili jsme, že horské přechody nám neutečou a že...

Tady je pokračování našeho putování po Karnské hřebenové stezce, která má cca 150km.

Když jsme v červnu začali řešit náš první společný trek bez Štěpánky, měli jsme několik kritérií. Hlavní bylo, aby to nebylo nic dlouhého – ideálně něco, co zvládneme za čtyři dny. V hlavě jsem měla představu Západních Tater, ale Kuba přišel s Karnskou hřebenovkou (KHW 403). Moc jsem si o tom nezjišťovala a rovnou souhlasila. Trek na hranici...

Sotva jsme se vrátili z rodinné dovolené v Rakousku, doma mi to začalo být zase malé. A protože na další dny hlásili pěkné počasí, rozhodla jsem se vyrazit se Štěpánkou na výlet. Súľov je docela známé místo mezi lezci – jsou tu krásné skály a cesty různých obtížností. S Kubou jsme tu byli kdysi dávno, ještě předtím, než se nám narodilo mrně....

Pomalu se blíží červen a s ním i naše rodinná dovolená. Kuba naprosto razantně odmítá jakýkoliv přechod se Štěpánkou "na těžko" a já po zkušenosti ze Slovinska vlastně taky. Přechody na těžko si se Štěpánkou raději absolvuju sama, a tak se společně snažíme vymyslet něco, co bude bavit aspoň trochu všechny. Ale jsem trochu bezradná, protože žádný z...

5:45 – puboši vylezli z křoví, začali si chystat snídani a povídat si. Super, dneska jsem chtěla vstávat brzy, ale takhle brzy zas ne. Byl to náš poslední den, takže nám zbývalo asi 7 km do vesnice a pak vlakem domů. Když jsem nakupovala zásoby jídla, nějak jsem zapomněla, že i poslední den na treku se snídá. Byla...

V 6 ráno budíček. Malí čertíci z vedlejšího stanu se začali probouzet a vesele to křičeli do světa. Asi by mi nevadilo vstávat dřív, ale v noci teploty dost klesly, venku byla ještě pořádná zima a z vyhřátého spacáku se mi prostě nechtělo.

Ráno bylo ve znamení mrholení. Štěpánce se nechtělo vstávat, a tak jsem si nejdřív nachystala snídani a čaj, v klidu posnídala, sbalila, co se dalo, a čekala, až se mrně probudí.

Ráno jsme měly hned několik možností, jak dojít do Strážného. Nejkratší varianta vedla po modré a dál po zelené turistické značce. Jenže se to na mapách tvářilo jako asfaltky – a představa, že budu celý den šlapat po asfaltu, se mi vážně nelíbila.

Ráno nám všechno nějak trvalo a nemohly jsme se vykopat k odchodu. Ještě jsme se stavily v obchodě, kde jsme vzaly čerstvé pečivo a nějaké dobroty na svačinu – a konečně jsme vyrazily.

Ráno jsem zjistila, že moje powerbanka se rozhodla odejít na věčné časy – bez rozloučení a varování prostě přestala fungovat. Tak díky. Zkusila jsem poprosit pár z Polska, jestli bych si mohla na chvilku telefon připojit k nim. Protože měli dvě powerbanky, nebyl to pro ně problém.

V noci přišel déšť, ale nic dramatického – jen pár kapek. Ráno jsem tarp pověsila na dřevěné zábradlí, kterým bylo nocoviště obehnané, a než uschnul, udělaly jsme si snídani. V batohu jsem měla zbytek pečiva, které bylo potřeba sníst, a k tomu jsem vytáhla malou meruňkovou marmeládu, kterou jsme dostaly v Plzni k loupákům. Měli tam super akci: kup...

Čas na rodičovské dovolené se nemilosrdně krátí – a s ním i předzvěst konce velkých výprav, kdykoliv se mi zachce. Bucket list se zážitky se pořád nějak nebere konce a sotva jednu položku odškrtnu, hned místo ní přibydou další dvě. Přechod Šumavy jsem měla naplánovaný už dlouho, ale pořád jsem ho nějak odkládala. Cesta vlakem přes celou republiku...

Čím jsem starší, tím hůř snáším zimu. Teda, bylo období, kdy jsem ji nesnášela už jako mladší. Pak přišla fáze, kdy mi nevadila a začala jsem si dokonce užívat krásu zasněžené krajiny. No a teď, když se u nás sníh ukáže spíš jen tak, aby se neřeklo, a jinak je spíš bahno a nevlídno, zase s tímhle ročním obdobím začínám...

Slezské Beskydy se nacházejí na opačném konci Beskyd, než ze kterého pocházím. Okolí Radhoště, Pusteven a Velkého Javorníku znám jako své boty a tak ráda jezdím do tohoto vzdálenějšího koutu. Jen od toho, co se Štěpánka narodila, jsme tu vyrazili už po 4. Příroda s hlubokými zelenými lesy, divokou přírodou a nádhernými výhledy, okouzlí zaručeně...

Začátkem listopadu jsme vyrazili na poslední plánovanou rodinnou dovolenou. Dovolená to byla na naše poměry netradiční. Nemířili jsme totiž do hor, ale do skal, kde jsme neměli v plánu lozit, ale chodit. Kvůli nejistému listopadovému počasí, jsme chtěli dělat spíš jednodenní výlety a nenapadlo nás žádné jiné místo než Adršpašsko-Teplické skály, kde...