Korutany - Druhý den

Štěpánce každý večer čtu nějakou pohádku, a kdysi jsem z knihovny donesla Heidi, děvčátko z hor. Štěpánka knížku ani neotevřela a hned zahlásila, že ji nechce číst. Trochu mě to tehdy mrzelo, protože mi Heidi přišla jako krásný příběh.

A teď střih — je středa, my snídáme a já vykládám Štěpánce o krásné stezce kolem jezírka v horách, kam ten den pojedeme, a jak se jí to tam bude líbit. Objevila jsem totiž Heidi-Alm Falkert, krásnou stezku ve výšce 1900 m n. m., která je právě inspirována příběhem Heidi.

Ke stezce jsme dojeli chvilku předtím, než ji otevřeli, takže jsme se ještě šli projít k vedlejšímu jezírku, kde jsme pozorovali potěr a pulce. Vstup do Heidi-Alm Falkert je s Korutanskou kartou zdarma. Na stezce je přes 100 postaviček, které krásně provázejí děti celým příběhem. Štěpánce se stezka moc líbila a nakonec si užila i dlouhou skluzavku, které se nejdřív bála. Ale když viděla, že se Kubovi klouzání líbí, chtěla to zkusit taky – ale jen s mámou.

Mimo postavičky s informativními cedulkami jsme tu mohli pozorovat živé sviště a kozy. Na konci stezky bylo krásné dřevěné hřiště. Toužebně jsem se celou dobu dívala na krásné kopce kolem. Všechny měly kolem 2300 m n. m. a vrcholky byly opravdu kousíček. Původně jsem si plánovala, že na jeden kopec vylezeme. Mělo to být cca 450 výškových metrů a asi 4 km na vrchol, ale Štěpánka neměla moc energie na rozdávání a vycítila jsem, že by cesta nahoru byla trápením pro všechny zúčastněné.

Místo výšlapu na kopec Kuba vytáhl zastávku po cestě na penzion, v teráriu s jedovatými hady (Reptilienzoo Nockalm). Trochu mě to překvapilo od někoho, kdo se bojí hadů, ale říkala jsem si: proč ne. S Korutanskou kartou jsme měli vstup opět zdarma. Trochu jsem čekala, že tu budou různí plazi, ještěrky a jiná zvířátka, ale terárium bylo – až na pár pavouků a dva krokodýly – zaměřené především na hady. Na jedovaté hady.

Štěpánka hned na začátku zjistila, že pokud je na skle červená nálepka, znamená to, že je had jedovatý. A to bylo asi to nejhorší zjištění ze všech. Ne že by se bála – naopak. Vesele poskakovala od hada k hadovi a vždycky vypískla: "Jedovatý!" a "Jedovatý!" a "Mami, podívej, jedovatý!" Zcela upřímně – začaly mi z toho vstávat chloupky na rukou a taky trochu šedivět vlasy.

Jednou bych se ráda podívala do Ameriky a prošla si tam PCT, ale… věděli jste, kolik je tam druhů chřestýšů?! Brrr… Kuba, který na začátku vypadal naprosto nad věcí, postupně začal ztrácet barvu a snažil se dostat čím dál rychleji pryč. Zážitek to byl rozhodně intenzivní a věřím, že milovníci hadů by si tu přišli na své a byli by nadšení.

A pak zase cesta na penzion. Štěpánka v autě vytuhla během minuty a nevzbudila se ani, když jsem ji vytahovala z auta. Na dvě hodinky si zdřímla, a pak – rychle jídlo a hurá, naskočit na své růžové odrážedlo a k jezeru!

Večer jsem se šla proběhnout. Nazula jsem si svoje super nové boty na asfalt. Plán byl běžet pěkně pomalu kolem jezera, hlídat si tep. A tak jsem běžela k jezeru, pak jsem zahnula doleva a najednou jsem stála na rozcestí. Přede mnou byla pěšinka do lesa do kopce, anebo jsem mohla podle plánu pokračovat dál podél jezera. Chvilku jsem stála a přemýšlela, jestli se budu držet plánu, nebo půjdu objevovat. No samozřejmě, že mě cesta do kopce zlákala. Chudinky boty.

Cesta byla prudká, stoupala lesem, přes dřevěný mostek nad potokem a následně po louce. "To máš za to, že ses nedržela plánu, ty kráčmero jedna," nadávala jsem si v duchu. Na vrchu louky jsem se zastavila a otočila. Lidi, ten výhled! Ten byl zase za odměnu. Chvíli jsem jen stála, koukala a funěla. Vedle mě bylo panoramatické dřevěné křeslo, jaké bývá často v Alpách.

Běžela jsem dál. Trasa na chvilku zamířila na asfalt, sláva, aspoň chvilku využiju ty boty na to, na co jsou určené, a pak jsem zase zamířila do lesa. Po cestě jsem potkala ještě několik krásných vyhlídek do údolí a na jezero, jednu studánku a při závěrečném seběhu dokonce i kuličkodráhu s automatem na kuličky. Úplně dole byla nějaká pohádková bytost – tipla bych to na obra.

Rozhodně to bylo krásné místo, ideální na procházku s dětmi. Když jsem to později hledala, zjistila jsem, že se ta trasa jmenuje Panoramic Trail Döbriach a v Mapy.cz je označená jako PW.

Odkaz na Heidi-Alm Falkert:

https://www.korutany.com/atrakce/quality-seal/heidi-world-at-falkert-mountain/

Odkaz na Reptilienzoo Nockalm:

https://www.reptilienzoonockalm.at/