Korutany - Pátý den
Ráno jsem se probudila dost pomačkaná. I když jsem se snažila jít spát co nejdřív, abych se pořádně vyspala, necítila jsem se úplně fit. Ucpaný nos mě v noci pravidelně budil, a když ne on, tak mě Štěpánka buď kopala z postele, nebo se ke mně přitulila tak blízko, že mi funěla přímo do obličeje. Nebudeme si nic nalhávat – naše dítě sice nepatří k největším, ale když si lehne napříč postelí, zvládne zabrat většinu její plochy.
Páteční program nakonec taky nebyl tak odpočinkový, jak jsme si původně plánovali, takže jsme všichni opravdu potřebovali klidnější den. Vybrali jsme proto výlet k Herzl Hütte, kde jsem měla vytipované dvě stezky a jedno krásné hřiště. Jasně, mohli jsme se jen válet u jezera, ale to by nás stejně dlouho nebavilo – a navíc jsme to měli v plánu až na poslední den dovolené.
Bohužel jsem byla ten den dost vyřízená, a protože jsem si k místu nenapsala žádné podrobnější poznámky (však přece stačí kouknout na webovky a do mapy.cz, ne?), vybavila jsem si jen stezku Král Lesní duch. Na ostatní atrakce jsem si vzpomněla až doma při psaní blogu.
Můj mozek toho dne fungoval asi jako telefon s 2 % baterky. Když jsme dorazili nahoru a chtěla jsem nám obléct mikiny, zjistila jsem, že Štěpánčina zůstala doma. "No hlavně že jsem se tě ptal, jestli ji máš," procedil Kuba mezi zuby. Jo, ptal. A já s naprostou jistotou tvrdila, že ji mám. Ve skutečnosti jsem ji sice ráno měla v ruce, ale pak jsem šla dělat něco jiného, mikinu někde odložila… a do batohu už ji nedala. Nakonec jsme to vyřešili tak, že Štěpánka dostala moji mikinu, já si půjčila bundu od Kuby a ten to hrdinně zvládl jen v tričku.
V Herzl Hütte jsme si zdarma (s Korutanskou kartou) vyzvedli průvodce stezkou, ve kterém jsme nejen plnili úkoly, ale také vyplňovali tajenku. Průvodce mají v němčině nebo angličtině. Dozvěděli jsme se z něj, jak kdysi dávno urozený král a jeho poddaní – vzdušní duchové, vodní duchové, léčiví duchové a duchové stromů – bojovali proti zlé čarodějnici Stumpelbein. Děti jsou do příběhu aktivně zapojeny a pomáhají králi osvobodit les.
Stezka je poměrně krátká a má hodně zastávek, což mi přišlo trochu škoda. Klidně bych si dovedla představit, že by s tolika aktivitami mohla být dvakrát tak dlouhá a děti by se stejně nenudily. Po projití stezky jsme vyplnili tajenku a šli ji ukázat zpět do Herzl Hütte, kde děti dostanou malou odměnu.
K autu jsme seběhli dolů po sjezdovce. Štěpánka se mě držela a utíkala jako o život. V tváři měla výraz: "Mami, jsem rychlá jako blesk!" A já měla zase výraz: "Prosím, hlavně ať si něco nezlámeš, víš, že spadneš i na rovné cestě." Kuba se vydal dolů svým pohodovým tempem.
Po cestě na penzion jsme si udělali zastávku v krásné oboře Alpen WildPark u města Feld am See. Vstup je s Korutanskou kartou zdarma. Najdete tu jeleny a daňky, muflony, kamzíky, prasata, mývaly, lamy, skotský skot, pávy, ovce, kozy, králíky… Do výběhu s kozami je volný přístup, děti si je mohou pohladit. Výběhem s daňky se prochází, ale tam jsou cedule, které žádají návštěvníky, aby se zvířat nedotýkali. Jeden daněk dokonce ležel přímo u chodníčku, po kterém jsme šli – Kuba z něj byl naprosto unešený. Štěpánka je na podobná zvířátka zvyklá, takže ji tolik nezaujala. Navíc už na ni dolehla únava a sotva pletla nožičkama.
Chvilku si pohrála na dětském hřišti, kde jsme hráli na lišku a lovecké psy (my jsme byli psi a ona se nám schovala do nory – tunelu). Nejvíc času ale strávila u klece s mývaly, kteří nejsou tak často k vidění a naprosto ji fascinovali. Jedna skupinka pobíhala po kleci a hrála si, jiní lezli nahoru na trámy a hledali si tam místo na spaní.
Při odchodu jsme se ještě mrkli do stájí, kde bylo několik malých kůzlátek a jehňátek, pár králíků a drůbeže.
Mají tu i vnitřní dvoupatrovou expozici, která obsahuje velké množství vycpaných zvířat – jak místních, tak především exotických. Kromě zvířat z Afriky tu jsou například vycpané polární lišky, polární medvědi a další. Původně jsme dovnitř ani nechtěli jít, ale pak jsme si řekli, že tomu dáme šanci – a musím uznat, že to bylo opravdu zajímavé. Většinou, když u nás narazím na vycpaná zvířata, bývá to dost děsivý zážitek, ale tady to někdo evidentně dělal s citem a výsledek působil přirozeně.
Štěpánka procházela vnitřek se zacpanýma ušima – zřejmě ji děsila hudba a zvuky z televize (na dvou místech běžel dokument o zvířatech, která jsme viděli). Přesto nechtěla odejít, dokud si všechno pořádně neprohlédla.
Dost mě překvapilo, že tentokrát Štěpánka v autě neusnula – zato mně se oči klížily. Škoda, že mě nikdo z auta nepřenese rovnou do postele.
Odpoledne se nám už k jezeru nechtělo – přece jen jsme si slíbili odpočinkový den. Udělali jsme si pohodu na penzionu: četli jsme si, malovali, hráli si a koukali na pohádku.
Odkaz na Herzl Hütte:
Odkaz na oboru Alpen WildPark:
https://www.alpen-wildpark.com/index_en.html