Korutany - Šestý den
Ráno jsem se vzbudila plná energie a těšila se na další den. Ucpaný nos mi trochu povolil a navíc jsem spala skoro devět hodin. Střídavě jsem k odchodu tlačila a popoháněla zbývající dva členy naší výpravy, kteří měli tempo unaveného lenochoda. Čekal nás výšlap ke známému oblouku Granattor – konečně jsme šli do hor!
Na Granattor se dá vyrazit pěšky přímo z Millstattu, ale první úsek vede po silnici se sklonem až 15 %. Většina lidí si tuhle část odpustí a dojede autem až na parkoviště u krásné dřevěné chaty Lammersdorfer Hütte. Cesta nahoru je zpoplatněná, je tam závora a automat.
S novým autem jsme takhle prudkou a dlouhou trasu jeli poprvé – a byl to intenzivní zážitek. Kubovi málem vypadly oči z důlků a já hladila dveře u spolujezdce a povzbuzovala auto, že to dá. Od chaty Lammersdorfer Hütte vede trasa rovnou do kopce přes pastviny, kde se pásly krávy. Dočetli jsme se, že po cestě můžeme najít granátové kamínky, a tak jsme je od začátku nadšeně hledali.
Štěpánka statečně šlapala, i když bylo vidět, že v horku se jí moc nechce. Dělali jsme přestávky, povídali si, a nakonec přišly na řadu i kartičky s úkoly, které jsem vzala speciálně pro tuhle příležitost. Kochala jsem se výhledy na všechny strany a musela jsem vypadat jako dítě pod stromečkem, které právě rozbalilo vysněnou hračku. Kuba ten den potřeboval trochu prostoru, a tak šel kus před námi a sem tam na nás počkal.
Po cestě jsme udělali dvě větší zastávky – první u dřevěného kříže, druhou u kamenné mohyly. Tyhle body sloužily jako motivace pro mrně: "Podívej, dojdeme tam a dáme si pauzu." Od kříže výš už byly granátky úplně všude – malé kulaté kamínky na zemi připomínající něco mezi kozími bobky a rezavou kuličkou. Několik jsme si jich vzali domů na památku. Štěpánku bavilo je sbírat a smát se, že vypadají jako bobky.
Z klidného kochání se na jezero u mohyly nás vyrušili malí okřídlení brouci, kteří začali létat kolem nás – a hlavně kousat. Štěpánka dostala do každé ruky kousek jablíčka a dali jsme se na úprk. Naštěstí jsme broukům utekli a k Granattoru už to nebylo daleko. Poslední metry do kopce se Štěpánka dokonce rozhodla běžet, což byla oproti tomu jak se na začátku vlekla příjemná změna. Myslím, že jsem na ni přenesla kousek svého nadšení.
Granattor leží ve výšce lehce nad 2000 m n. m., takže i když bylo dole horko, nahoře bylo příjemně. U brány jsme se nezdrželi dlouho, jen jsme se napili a šli dál. Štěpánka byla nadšená a běžela po hřebeni dopředu. Brzy se nám otevřel výhled na ledovec a úžasné vysoké hory. Při sestupu dolů hlásila, že jí "divočí nohy", poskakují a neposlouchají. Byla fakt vtipná.
Nadšení ji ale na posledních dvou kilometrech opustilo – začala hlásit, že už nemůže. Chvíli pomohli motivační gumoví medvídci, ale nakonec se jí zželelo Kubovi a vzal ji "na koně". I tak byla moc šikovná a měla jsem radost, jak hezky to zvládla. Celý okruh měl něco přes 8 km a asi 450 výškových metrů.
Odpoledne jsme se šli koupat – museli jsme přece dohnat den, kdy jsme u vody nebyli. S Kubou jsme přemýšleli, co podnikneme poslední den. Měli jsme vytipovaný krásný trek kolem tří jezer, ale nakonec jsme rozhodli pro relax u vody, kopečková zmrzlina a pizza. Prostě taková normální dovolená. 😄
Závěr
Korutany nás naprosto nadchly. Je to krásná oblast s nepřeberným množstvím možností – od turistiky přes koupání až po různé atrakce pro dospělé i děti. Je tu další spousta výletů, které nás lákaly, ale které jsme zkrátka nestihli.
Místa, která jsme nestihli navštívit:
3‑Seen Rundweg Turracher Höhe (zdroj: ChatGPT)
Slow Trail Mirnock & Sternenbalkon (zdroj: ChatGPT)
Family Wald – stezka v korunách stromů: familywald.at
Dětská stezka Zirbenzapfi Erlebnisweg: herzl-huette.at
Soutěska Tscheppaschlucht Ferlach: tscheppaschlucht-ferlach.at
Malta High Alpine Road: visit.verbund.com
Trojmezí Rakousko–Slovinsko–Itálie: 3laendereck.at
Lanovka Turracherhöhe v Nockberge + stezka s králíčkem Nockym: kacabipohorky.cz