Korutany - Třetí den

Další den jsem nechala program na Kubovi, a ten rozhodl, že naplno využijeme Korutanskou kartu. Plán byl jasný: dvě lanovky na kopec Gerlitzen (1909 m), pak návštěva Affenberg Landskron – největšího výběhu s makaky v Rakousku – a nakonec hrad Burg Landskron s arénou dravců.

Přemýšlela jsem, která z těchto aktivit je pro nás v běžném životě méně pravděpodobná. Asi všechny. 😄

Cesta ke spodní stanici lanovky nám autem zabrala asi půl hodiny. S Korutanskou kartou jsme nemuseli kupovat jízdenky – stačilo ji přiložit k turniketu a mohli jsme rovnou nahoru. Ušetřili jsme tím spoustu času, který bychom jinak strávili ve frontě. První lanovka byla kabinková, jela svižně a start mi připomněl vzlet letadla.

Na mezistanici jsme narazili na hromadu dětských atrakcí – a protože právě otevírali, nebyla tu žádná fronta. Najdete tu kuličkodráhu, lanové centrum, bungee trampolínu, tubingovou dráhu, dráhu pro elektroautíčka, .... Párkrát jsme si pustili kuličku z dráhy, a pak vyrazili na druhou lanovku – tentokrát menší, otevřenou čtyřsedačku. I tu jsme s kartou měli zdarma, opět stačilo jen přiložit kartu.

Z vrcholu Gerlitzen byl nádherný výhled na slovinské pohoří Karavanky, které jsme přešli před dvěma lety. Kousek od vrcholu je startovací plocha pro paraglidisty, a tak jsme si sedli a asi půl hodiny je fascinovaně pozorovali.

Pak jsme se vydali pěšky dolů. Štěpánka si nesla svého tygra, povídala si s ním a zpívala mu. Dnes se probudila jako královna – a podle toho se i chovala. Tygr ji samozřejmě oslovoval "Moje královno". Královna kráčela hrdě dolů a většinu času odmítala pomoc od obyčejných poddaných (nás). Občas se podívala na své zápěstí, kde měla imaginární hodinky s kompasem, aby nám ukázala, kudy máme jít, nebo nám oznámila, že jsme se podle jejího kompasu ztratili.

Když už královna začala výrazně zaostávat a nožky sotva zvedala, vytáhla jsem motivační gumové medvídky a hru "Jakou barvu držím v ruce?". Když už nezabírali ani medvídci, přišla na řadu hra na letadla. "Štěpi, představ si, že jsi letadlo a letíš z kopce dolů!" A tak jsme s roztaženýma rukama běžely. Kuba šel za námi a sbíral kšiltovku, která jí opakovaně odletěla z hlavy, což byla samozřejmě obrovská zábava.

Potom jsme se proměnily v koně a neohroženě jsme cválaly dolů. A když už nebavilo ani to, hrály jsme hru na hádání zvířátek. Sluníčko pražilo, vedro bylo opravdu velké, ale naštěstí jsme už byli dole. Cesta z vrcholu na mezistanici měla asi 4 km.

Kabinkovou lanovkou jsme sjeli zpět k autu a vyrazili na opačnou stranu jezera – za opicemi a dravci. Obě arény jsou kousek od sebe, vstupy jsou s kartou zdarma, platí se jen parkoviště.

Nejdřív jsme šli za makaky, teda úplně první byla zmrzlina. Byly jsme se Štěpánkou obě přehřáté, takže jsme se pak šly i opláchnout na záchody, zatímco Kuba zajistil vstupenky. Příjemným překvapením bylo, že se mezi opice chodí jen s průvodcem ve skupině, a právě teď jedna začínala! Na pokladně jsme dostali informační leták v češtině, takže jsem si vždy přečetla, co paní říká německy, a Štěpánce přetlumočila jen to nejzajímavější.

Po prohlídce jsme se vydali do kopce na hrad, kde právě začínalo vystoupení s dravci. Skvělé načasování. Předvedli nám orla, káně, poštolku, jestřába… Štěpánka už byla dost unavená, takže sice moc nevnímala, ale odejít rozhodně nechtěla.

Po vystoupení jsme si prošli další voliéry a pak už zamířili zpět k autu. Přímo naproti východu z hradu byla prodejna plyšáků. Štěpánka si vybrala tu nejvíc kýčovitou orlici, světle růžovou, se srdcem na hrudi a třpytivým zobákem i drápy. Marně jsme se jí snažili přesvědčit k jinému výběru, hlavně že se jí líbí. Pojmenovala ji Julča, podle orlice Julie z vystoupení.

Cestou na penzion jsme v autě obě usnuly. Doma jsem udělala pozdní oběd a oznámila, že dneska už nikam nejdu. Chytila jsem od Štěpánky rýmu a byla jsem totálně vyřízená. Naštěstí ani Štěpánka neměla potřebu jet k jezeru – asi toho měla taky dost. Ochotně si s námi pustila film Heidi, děvčátko z hor (verzi z roku 2015), který je krásně natočený a moc se nám líbil.

Díky filmu jsme taky přišli na jednu malou záhadu, která mě předchozí den trápila. Heidi si totiž pamatuju s dlouhými blond vlasy, ale na stezce měla krátké hnědé. Důvod byl prostý: na stezce byla Heidi z filmu, ne z knihy. 😊

Odkazy na lanovky:

https://www.korutany.com/atrakce/mountain-railways-and-towers/gerlitzen-cable-car/

Odkaz na makaky:

https://www.korutany.com/atrakce/quality-seal/monkey-mountain/

Odkaz na dravce:

https://www.korutany.com/atrakce/adventure/eagle-show-landskron-castle/